Krásný podzimní podvečer.

Kéž by to krásné babí léto vydrželo déle. Stačilo by 13°C, ale co teď?! Nic. -2° jsou v noci, 2° jsou přes den. Už to chce zimní bundu. Nemůžu si vzít ani moje oblíbené kostkované sáčko. Jak frustrující je tento fakt.

Nicméně, pokračuji a nebudu si tady vyplakávat své srdce toužící po něčem, co nemůže mít. A tudíž se vracím k tomu ještě krásnému podzimnímu dni, kdy mě mamka vytáhla na kolo. Další hrozná věc tady v Jihlavě. Všude jsou totiž kopce, ale budiž, vcelku mě to bavilo. No a proč mě to bavilo ještě víc? Zkuste na to přijít sami.

Krásné, že? Omluvte tu kvalitu... Je to focené mobilem. Foťák na kolo nenosím. No ale není to nejhoří, ne? Akorát to tam trochu kazí ta modřínová větev... Jinak to prostě nešlo.

Pokračování... Půjdeme od nejbližších dob do minulosti. O prázdninách jsme navštívili s rodinkou Nebeské království. Uhodnete kde to je? Muhuahaháá. Já jsem tak sentimentální.

Nesbeský palác. Bylo to tam opravdu tak dokonalé. Venku i vevnitř.

Peklná zahrada. Zahrada hříchů. Ještě dokonalejší.

Vím, že to tak asi nevypadá, ale dle mého osobního názoru to tak je. Co si o tom myslíte vy, to je už podřadné. Hahaha.

A ještě naposled předesílám. I tady jsme byli na kolech, tudíž je to všechno focené mobile, tak si nestěžujte.

Mějte se... jak uznáte za vhodné. 

Já odcházím, volným a ladným krokem.