A little gift.

Jak jen dnes začít... Asi takto: "Vánoce se blíží a dárky se musejí vyrábět." Dárek pro mou spolužačku Kristýnu jest právě tento. Je teď chuděra nemocná. Má zápal plic.  Ach... Líbí? Docela originální nápad... Pomerančová kůra... Kdo by to do mě řekl. Že mě něco takového napadne, jsem nečekala ani já.

Takhle budou vypadat ve vlasech...

Doufám, že se jí budou líbit.

Končím. ZDAR? NAZDAR!

27. 11. 2010

Ani byste nevěřili, co jsem dneska všechno stihla udělat.


Ráno, začalo to velmi nesnadně, po brobděném večeru... Šla jsem spát totiž asi o půlnoci, ale před tím jsem udělala jedno hříšnou věc. Došla jsem si pro zmrzlinu. A zpět k ránu, musela jsem vstát v 7.30. Vstala jsem z postele tak rychle, že se mi zamotala hlava, nic jsem neviděla a málem jsem upadla.

Dále - tedy dopoledne - jsem zpívala náš "Vánoční repertoár". Ach, jak jsem se rozplývala nad tou melancholiskou a úžasnou  melodií. Hahaha. Nesnáším Vánoce. Naštěstí jsem měla poruce pár bavlnek.

Odpoledne už jsem konečně strávila doma. Trochu jsem si zahrála na klavír a vyselektovali jsme jednu skříň. Takových starých věcí. Vážně sexy trenky po tatínkovi a taky šaty, které jsem nosila asi v sedmi a budu je nosit znovu. Vypadají sice jinak, než vypadali dřív, ale lépe. A neuvěříte, nebo možná ano, ale našla jsem tolik úžasných šátků, nejspíše po tatínkově babičce... Jen pro mou nejdražší: "Jen si počkej na fotky, 1920... 1890... 1960..."

Večer, ještě nenastal... Nejspíše ho ale zaplním něčím do školy, a nebo spíš ne. Až zítra.

A ještě jsem vám chtěla ukázat něco, co jsem věnovala jsvé bývalé  kamarádce. Ani nebudu pojmenovávat to všechno, co je. Ale to je jedno, toto se mi povedlo. Všechno v ruce, pytlík s kaštany... Nic lepšího jsem nebyla schopna vytvořit.

Tak se zase mějte...

Já jdu uklízet ten bordel co tu máme.

Náramek.

Samozřejmě přáltelství, domněného... No, nebudeme to tu rozpitvávat, nejsme patolozi přeci. Upletla jsem z nudy 1. jinačí vzor, než byly proužky a šipky. Kostičky. Muhuahahááá. Takové krásné podzimní barvy, že?

 Tady je maličko více z blízka, já vím, nic extra to není, ale já vůbec nemám čas a toto se tak maličko naskytlo... Myslím ale, že to není až tak nejhorší.

Řekla bych vám ještě něco, co by vás mohlo rozesmát, ale...

Sbohem...

Někdy se ozvu...

Krásný podzimní podvečer.

Kéž by to krásné babí léto vydrželo déle. Stačilo by 13°C, ale co teď?! Nic. -2° jsou v noci, 2° jsou přes den. Už to chce zimní bundu. Nemůžu si vzít ani moje oblíbené kostkované sáčko. Jak frustrující je tento fakt.

Nicméně, pokračuji a nebudu si tady vyplakávat své srdce toužící po něčem, co nemůže mít. A tudíž se vracím k tomu ještě krásnému podzimnímu dni, kdy mě mamka vytáhla na kolo. Další hrozná věc tady v Jihlavě. Všude jsou totiž kopce, ale budiž, vcelku mě to bavilo. No a proč mě to bavilo ještě víc? Zkuste na to přijít sami.

Krásné, že? Omluvte tu kvalitu... Je to focené mobilem. Foťák na kolo nenosím. No ale není to nejhoří, ne? Akorát to tam trochu kazí ta modřínová větev... Jinak to prostě nešlo.

Pokračování... Půjdeme od nejbližších dob do minulosti. O prázdninách jsme navštívili s rodinkou Nebeské království. Uhodnete kde to je? Muhuahaháá. Já jsem tak sentimentální.

Nesbeský palác. Bylo to tam opravdu tak dokonalé. Venku i vevnitř.

Peklná zahrada. Zahrada hříchů. Ještě dokonalejší.

Vím, že to tak asi nevypadá, ale dle mého osobního názoru to tak je. Co si o tom myslíte vy, to je už podřadné. Hahaha.

A ještě naposled předesílám. I tady jsme byli na kolech, tudíž je to všechno focené mobile, tak si nestěžujte.

Mějte se... jak uznáte za vhodné. 

Já odcházím, volným a ladným krokem.

Léto už skončilo.

Dobrý den,
já vím, toto je ale jen nouzová situace - jen tak mimochodem. Musím se vám zmínit, že vůbec nemám čas. Musím si připravit projekt do dějepisu. Mucha, naštěstí. Dneska jsem prezentovala Paříž ve francouzském jazyce. Musím přečíst Máj do příští středy a vůbec a dneska jsem odmaturovala z čestiny na vyšší úrovni za 3. Jsem spokojená. Na nižší úrovni za jedna. Nevím, jak to mám všechno udělat?!

Poraďte mi, jak mám zvládat krizové situace? Nějaké řešení? Rozvržení časových úseků už jsem zkoušela, upomínky v mobilu taktéž. Nefunguje. Už se mi klepou i ruce když píšu... I'm  down and out (or aground)... No matter.

A teď taková maličká fotečka asi dva roky stará. Haha. Perfektně se mi hodí do Imprisoned forever. Do kterého se mi strašně zamlouvají úryvky ze Shakespeara, z Kundery, z Holanových Příběhů. Dokonalé. O víkendu si udělám pár volných chvil... A teď k věci. Byli jsme na houbách a zbytek je nepodstatný.

Au revoir.

Všechno beru zpět!

Muhuahahááááá. Počítač nebyl zase tak nemocný. Ono mu chybělo jen málo. Síťový adaptér a stačilo udělat jen malé kouzlíčko. "Čáry máry fuk" a zase to fungovalo.

A navíc, můj mozek to jinak prostě nepochopil. Hahaha.O víkendu se zase ukážu. Budu malovat a psát. Až budu mít čas, jelikož teď píšeme písemek až až.

Pápápááá.

Dočasné zdržení.

Moc se omlouvám předem, ale mám asi jenom dvě minuty, než mi zazvoní na hodinu, takže k věci.

Nefujguje mi internet, tudíž se počítač odnáší do opravny. Tudíž, jak si asi dokážete odvodit, budu delší dobu mimo provoz... Možná se ukážu, když budu ve škole a nějaká ta chvilka se najde, ale není to moc pravděpodobné.

Mockrát děkuji za pochopení.

Vaše milující   m e d u s a .

 Muhuahaháááá. Dosáhly jsme geniality a obelstily jsme IQ test Fermatovou větou. Jen si to zkuste... Nenáte ani ponětí, co nám to dalo za práci. Tak a teď kdo nás trumfne?!

Me and me again.

Jak už asi před deseti minutami zmínila má nejdražší yasmínka. Splnil se nám sen a konečně jsem se mohla dostavit na víkend. Samozřejmě, že už z prvního odpoledne muselo něco vzniknout... Muhuahaháááá.

Tudíž, musím se vám aspoň s něčím pochlubit. Mueh. Zase já. Podzim už konečně začíná.

To be continued.