Ráno, začalo to velmi nesnadně, po brobděném večeru... Šla jsem spát totiž asi o půlnoci, ale před tím jsem udělala jedno hříšnou věc. Došla jsem si pro zmrzlinu. A zpět k ránu, musela jsem vstát v 7.30. Vstala jsem z postele tak rychle, že se mi zamotala hlava, nic jsem neviděla a málem jsem upadla.
Dále - tedy dopoledne - jsem zpívala náš "Vánoční repertoár". Ach, jak jsem se rozplývala nad tou melancholiskou a
Odpoledne už jsem konečně strávila doma. Trochu jsem si zahrála na klavír a vyselektovali jsme jednu skříň. Takových starých věcí. Vážně sexy trenky po tatínkovi a taky šaty, které jsem nosila asi v sedmi a budu je nosit znovu. Vypadají sice jinak, než vypadali dřív, ale lépe. A neuvěříte, nebo možná ano, ale našla jsem tolik úžasných šátků, nejspíše po tatínkově babičce... Jen pro mou nejdražší: "Jen si počkej na fotky, 1920... 1890... 1960..."
Večer, ještě nenastal... Nejspíše ho ale zaplním něčím do školy, a nebo spíš ne. Až zítra.
A ještě jsem vám chtěla ukázat něco, co jsem věnovala jsvé bývalé kamarádce. Ani nebudu pojmenovávat to všechno, co je. Ale to je jedno, toto se mi povedlo. Všechno v ruce, pytlík s kaštany... Nic lepšího jsem nebyla schopna vytvořit.
Tak se zase mějte...
Já jdu uklízet ten bordel co tu máme.
